Zamyšlení ke dni otců...

21.06.2020

Dlouho pozoruji nás muže... A dnes v rádiu říkali, že je den otců a tak mi to nedalo a posílám zamyšlení pro nás všechny.

Jací jsme? Někde se sejdeme jen tak si zahrát s kamarády cokoli. Samozřejmě si na začátku řekneme, že o nic nejde, že budeme hrát jen tak... No a za pár minut nestranný pozorovatel, pokud tam takový je, vidí, že se zřejmě hraje mistrovství světa:) Často se u toho hádáme, někdy si vynadáme... 

A pak, když nám život nadělí, máme syna, nebo dva, podle toho, jak se kdo snaží:) A přesuneme se na tribunu fandit tomu našemu klukovi v zápase, ve kterém povětšinou o nic nejde..., tedy alespoň prvních pár minut;) Potom se často, to slovo často berte jako eufemismus ke slovu vždycky, stane to, že bychom chtěli aby náš syn vyhrál... Chceme víc.... Chceme, aby byl nejlepší, aby všem ukázal. A tak nám nestačí že jeho tým vyhrál. Nestačí, že byl ten klučík fakt dobrej. Přesně víme, co měl udělat lépe, kde měl být a komu měl přihrát a jak měl bránit. V nejhorším případě se pak děje to, že místo, abychom jej po zápase objali a řekli: "Jsem na Tebe pyšnej", slyší naše rady, že to mohlo být lepší, kdyby udělal tamto a neudělal něco jiného...

Svět nezměním. Tím spíš, že jsem muž a taky jsem ve stejném boji sám se sebou... Tak nám všem tátům ke dni otců přeji, aby od nás naši synové vždycky slyšeli: 

"JSEM NA TEBE HRDEJ. NEPŘESTANU TĚ POVZBUZOVAT U POSTRANNÍ ČÁRY. ZVEDNU TĚ, KDYŽ BUDEŠ NA ZEMI. PODEPŘU TĚ, KDYŽ UŽ NEBUDEŠ MOCT. ZÁLEŽÍ MI NA TOBĚ."

Všechno nejlepší k svátku.

Jeden z otců