Drobná paralela by tu byla...

26.05.2020

Otázka k zamyšlení: Je dobré, že můj syn sportuje? A jestli ano, tak proč je to dobré?

Sport stojí mého syna 4 krát týdně dvě a půl hodiny (trénink, počítáno i s cestou), plus každých čtrnáct dní jeden den o víkendu zápasy. Potom si mnoho minut denně hází doma na koš, což nepočítám. To máme časovou "investici"... Finančně je to každý půl rok příspěvek do klubu 2 500 Kč a společně s příspěvkem mu musím koupit nové boty tak od 2 000 - 3 000 Kč. V létě jedno až tři soustředění, což je 3 500 - 19 000 Kč. Takže, kdybych si hypoteticky představil, že mu to zakážu, tak získá pro přípravu do školy 2,5 hodiny denně a já ušetřím asi 20 000 Kč ročně. Navíc občas se bojím, že bude zraněný, což taky odpadne, když mu to zakážu...

Co mu, nebo nám to tedy přináší?

Získáme Hru na život... Co tím myslím?

Když člověk dospěje a vkročí do života, tak se stane spousta věcí.

Život:

- Musím chodit do práce - i když mě to někdy nebaví, i když se někdy cítím unavený, i když bych šel raději na oslavu s kamarádem

- Už za mě rodiče nic neudělají - zmizel kouzelný koš na špinavé prádlo, kam jsem hodil špinavé věci a oni se objevily v šuplíku čisté a složené. Ztratilo se to kouzlo, že přijdu do pokoje a je uklizený, ani záchod nemá navzdory reklamním spotům bělostnou zář, i když tam liju cokoli se silou medvědí...

- Přítelkyně je naštvaná, že jsem přišel pozdě..., safra..

- V práci jsme nesplnili plán, přitom jsem byl část roku nemocný, tak proč jsem i já dostal od šéfa pojeb...

- V práci povýšili Frantu..., přitom jsme tam stejně dlouho a jenom proto, že jsem pohodář, tak jsem to místo nedostal

- Máma důchodkyním povídala, kde pracuju a chlubila se, jak hezky mi to jde..., uff...

Hra na život (zvaná sport):

- Musím chodit na trénink - i když mě to někdy nebaví, i když se někdy cítím unavený, i když bych šel raději na oslavu s mámou, tátou, kamarádem...

- Na tréninku, ani na hřišti za mě táta ani máma nic neudělají... (i když táta řve z tribuny, stejně to musím ubránit sám, nahrát, nebo dát koš...)

- Když přijdu pozdě, trenér je naštvanej..., safra

- Jsem součástí týmu, a to že jsem byl v lednu nemocný mě neomlouvá v březnu, když prohrajeme důležitý zápas..., dostávám pojeb, protože jsme to podělali.

- Jsem "pohodář", což v očích trenéra znamená, že bych mohl zabrat víc..., pochvalu dostal kámoš, který fakt maká, jako kdyby se utrhl z řetězu...

- Máma vzala kámošku na zápas a byla pyšná, protože jsem dál nějaké koše a prej mi to v dresu slušelo..., uff...

Bonus do hry na život, který můžete využít, nebo nemusíte:

Sdílený prožitek... Co to je? Je to to, když všichni sedí u stolu a chutná jim mámina svíčková. Je to to, když jste společně vylezli na nějaký hrad a je vám tam všem hezky. A taky je to společná radost, nebo bolest z vítězství, prohry. Možná si řeknete, jak tohle jako nemusím využít? Vždyť je to v pohodě? No, když nepřijdete na zápas, je to jako by jste neseděl u stolu a nejedl tu svíčkovou a přitom ji chtěl hodnotit. Nebo ještě hůř. Sedíte u stolu, (jste na zápase) a i když všem svíčková chutná, Vy se začnete nimrat v mase a najdete tam nějakou šlešku (tuhý kousek masa) a říkáte, že by bylo lepší, kdyby tam nebyla a že to musí každý kuchař přece odblanit... A tím pádem tadááá, bonus sdílení je fuč, kuchařka Vás příště na svíčkovou nepozve, syn na basketbalový zápas po slovním výlevu, že "to" měl doskočit, taky ne.

Tak až budete příště váhat, jestli basketbal ano nebo ne, projděte si tenhle článek, třeba Vám to pomůže v rozhodnutí..., nebo nepomůže😊

V Tomově jeskyni se na Vás těším zase příště😉